Absolventi

Příběhy našich absolventů

Snad každý rodič si někdy položil otázku „Co z toho mého dítěte jednou bude?“. A otázka je o to palčivější, když dítě tzv. „nezapadá“, je jiné, ve škole se mu nedaří a z učení se stává noční můra.

Většina našich žáků a jejich rodičů má za sebou podobnou zkušenost. Rozhodnout se pro změnu školy není jednoduché, zvláště když se jedná o školu vymykající se hlavnímu proudu vzdělávání. Přirozeně nastupují obavy o budoucnost potomka a vynořují se nejrůznější otázky. Naučí se tam všechno, co bude potřebovat? Nezavře si tím dveře k dalšímu vzdělávání? Dostane se na střední školu? Vyučí se? Může jít na vysokou? Uspěje ve škole a v životě?

Příběhy našich absolventů dokazují, že i když na počátku nebo i v průběhu vzdělávací cesty stojí překážky a potíže, nemusí být nic ztraceno.

Příběh pátý – Marek

Na Pohodovou školu jsem přestoupil v polovině třetí třídy. Neměl jsem problémy s učením, ale s chováním. Jsem výbušný a spolužáci mě schválně provokovali. Naši třídu bylo náročné zvládnout, učitelé si s námi nevěděli rady a chyběla silná osobnost, která by nás dokázala zkrotit. Změna školy pomohla. Především asi pomohl menší kolektiv a individuální přístup učitelů. I když to zní divně, byl tu větší klid než na původní škole.

Příběh čtvrtý – Vojtěch

Na Pohodovou školu jsem nastoupil v pololetí první třídy. Rodiče se pro změnu školy rozhodli, protože jsem nezapadal do kolektivu, o přestávkách jsem se pral a ve vyučování jsem rušil a pořád jsem myslel na něco jiného než na probírané učivo. Paní učitelka v nové škole se mi hodně věnovala a forma výuky byla zábavná. Problémy s chováním nezmizely, ale třídní učitelka na prvním a později i učitelé na druhém stupni to s rodiči aktivně řešili.

Příběh třetí – Martina

Na pohodovou školu jsem začala chodit už v první třídě. Chvíli jsem byla na běžné základce, ale tam se mi nelíbilo, byla jsem mrzutá a nepodařilo se mi začlenit do kolektivu. Paní učitelka se mi snažila pomoct, ale neměla na mě tolik času, kolik jsem potřebovala, protože se musela věnovat i jiným dětem. Přestoupila jsem tedy do školy, kde bylo méně dětí a byl tam větší klid.

Příběh druhý – Filip

Jsem absolventem Pohodové školy v Ostravě. Tato škola mi pomohla najít směr, kterým chci jít. I když jsem měl dyslexii a ADHD, škola mi poskytla podporu a pochopení, díky čemuž jsem dokázal překonat překážky a najít cestu, která mě baví. Po základní škole jsem nastoupil na SŠ uměleckých řemesel, obor multimediální tvorba. Původně jsem chtěl být grafik, protože mě bavilo kreslení a malování.

Příběh první – Patrik

Jmenuji se Patrik, v současnosti studuji druhým ročníkem obor politická a kulturní geografie na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity. Moje školní cesta ale nebyla vždy jednoduchá. Na základní škole jsem měl zpočátku potíže – ať už z hlediska chování, tak i prospěchu. Byl jsem rád, když jsem do šesté třídy zvládal projít se známkami tři a čtyři. Uvědomil jsem si ale, že takhle to dál nechci.

Horní menu

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Základní škola, Ostrava - Výškovice, s.r.o.