Na pohodovou školu jsem začala chodit už v první třídě. Chvíli jsem byla na běžné základce, ale tam se mi nelíbilo, byla jsem mrzutá a nepodařilo se mi začlenit do kolektivu. Paní učitelka se mi snažila pomoct, ale neměla na mě tolik času, kolik jsem potřebovala, protože se musela věnovat i jiným dětem. Přestoupila jsem tedy do školy, kde bylo méně dětí a byl tam větší klid.
S učením jsem problémy neměla. Trochu jsem se obávala přechodu na druhý stupeň, bála jsem se nových předmětů a učitelů, ale rychle jsem si zvykla. V šesté třídě mi bylo trochu smutno, protože jsem měla kamarády v nižších třídách, ale to skončilo hned další rok, když i oni přešli na druhý stupeň.
Ve škole se mi hodně líbily mimoškolní akce (třeba škola v přírodě) a také kroužky, hlavně kroužek vaření. Taky jsem se na základce seznámila s klukem, se kterým teď spolu chodíme.
Už v sedmé třídě jsem se rozhodla, že chci být cukrářka. Ráda totiž peču a líbí se mi na tom kreativita a rozmanitost. Po základní škole jsem nastoupila na SŠ prof. Zdeňka Matějčka obor cukrář. Naučila jsem se různé druhy těst, hmot, krémů, náplní, ozdob, zákusků a dortů. Teď jsem ve třetím ročníku a vím, že jsem si vybrala dobře a rozhodně bych neměnila. Zvládám teorii i praxi a myslím, že mě základní škola na střední školu dobře připravila.
Za rodiče – maminka:
Na Pohodovou školu vzpomínám s velkou vděčností. Jak už Marťa psala, tak na běžné ZŠ se trápila a s příchodem na Pohodovou školu se vše vyřešilo a z Veselé jménem, se stala Marťa veselou i chováním. Takže z nás se stali spokojení rodiče. Musím říct, že i třídní schůzky byly příjemné, protože na škole panuje až rodinná atmosféra.
A nechci jmenovat jednotlivé učitele (veškerý personál), protože jsou skvělí všichni. Děkuji všem za devítiletou práci s naší dcerou.
Moje motto: Dělej to, co tě baví a naplňuje a drž se toho.
