Na Pohodovou školu jsem přestoupil v polovině třetí třídy. Neměl jsem problémy s učením, ale s chováním. Jsem výbušný a spolužáci mě schválně provokovali. Naši třídu bylo náročné zvládnout, učitelé si s námi nevěděli rady a chyběla silná osobnost, která by nás dokázala zkrotit.
Změna školy pomohla. Především asi pomohl menší kolektiv a individuální přístup učitelů. I když to zní divně, byl tu větší klid než na původní škole. Člověk by čekal, že když se sejde více problémových dětí na jednom místě, že to bude hrůza. Taky se mi líbilo, že jsme měli každý lavici sám pro sebe a nemusel jsem se s nikým dělit o prostor.
Ve škole jsem měl rád akci Ukliďme Česko. S učením jsem neměl problémy, trochu jsem měl problém s pozorností. Bavily mě pracovní činnosti, vyráběli jsme různé modely – do domova seniorů jsme vyrobili betlém a s modelem bitvy jsme vyhráli první místo v soutěži těšínského muzea.
V deváté třídě jsem nevěděl, jakou vybrat střední školu. Využil jsem konzultace v PPP, kde mi navrhli stavební průmyslovku, na kterou jsem po úspěšně složených přijímacích zkouškách nastoupil. Tam jsem ale zjistil, že nejsem na matematiku a výpočty. Teoretické předměty a výkresy mi šly, problém byla matematika, statika a stavební mechanika.
Přesto jsem školu dokončil a po maturitě jsem se vydal směrem, který mě opravdu baví, a to je studium historie. V současnosti studuju na Ostravské univerzitě 2. ročník bakalářského studia a již třetím rokem mám dlouhodobou brigádu v knihkupectví.
Pohodovou školu bych určitě doporučil. Díky menšímu počtu dětí se učitelé mohou individuálně věnovat jednotlivým žákům. Škola je také skvěle zařízená a vybavená a zahrada, dílny a počítačová učebna nabízí široké možnosti výuky a seberealizace.
