Sférické kino
Sférické kino je nejnovější zábavně-vzdělávací instrument. Sférický projekční systém uvnitř kupole skýtá neuvěřitelný pohled. Žáci v kopuli leží nebo sedí na měkkých karimatkách a ocitnou se v kouzelném prostoru (3D prostoru), kde si připadají, jako by byli přímo pod hvězdnou oblohou či na dně oceánu.
Pohledem deváťáků Kači a Alexe (v původním znění s důrazem na zachování chyb, které jsou v textu obsaženy)
Pondělní kyno
Ubýhá 2.hodina, my sme právě skončili přednášku o kvantové fyzice. Paní učitelka Vláčilová … jestli bychom nechtěli jít do kina? Nejdřív sme čekali, že bychom do toho kina jeli třeba do Prahy, Paříže, New jork …, ale oni nám řekli, že to je tady!!! Jak tady???????????? NO TADY!! A daal? Půjdete se dívat dolůůů. Paní učitelky se ptají: „Máte manýý?“ A my že ne. TAK FAJN. Paní učitelka nám to „ráda“ zaplatí. Tak sme šli 2 km na 1. stupeň.
Á ejhle …….. jéééééééé tam je iglů, slyšíme ze předu, že je to prý kino a zalezte dovnitř. Já říkám: „To přelezeme jako Horu Říp?“ A oni: „Ne dovnitř“. Pan promítač roztáhnul otvor, který měl nápadný tvar kosočtverce. Vpadli sme dovnitř a tma. Nás se tam nacpalo 69, ale max bylo 29. Byli sme na sobě nalepení, jak špíz na špizu. Jedna nejmenovaná žákyně mě zalehla a zmáčkla mně. Oni nás zmáčkli až k okraji iglů. Pustili film Trója a padesát odstínů bílé v podobě astronauta. Film, za který sme platily 70 kč a trvalo to 70 sekund. Sice to bylo nádherné a film byl skutečně po celém iglů a my sme museli kroutit hlavami a tělem jako sovy neboli 399 stupňů a měli sme všichni zlomené krky, i když tam sněžilo jak na severním pólu, tak tam bylo 59 stupňů. Potom, když sme vypadli ven, tak sme měli spálene oči z moc slunka a horka. Rádi si zopakujeme takový to špízový zážiteček!